Letní vs. zimní termovize: Kdy střechu měřit a co která kontrola odhalí

Rozdíl mezi letní a zimní termovizní kontrolou spočívá primárně v jejich účelu, fyzikálním principu a denní době, kdy se měření provádí. Obě metody se však ideálně doplňují a společně poskytují kompletní obrázek o stavu střechy.

Letní termovizní kontrola (Duben–Říjen)

• Účel: Zaměřuje se na hledání děr v hydroizolaci, skryté zateklé vody a míst, kudy do střechy proniká vlhkost. Zároveň se používá k ověření toho, zda stávající opravy a záplaty správně těsní.
• Princip: Využívá se přirozená akumulace tepla ze slunečního záření. Během slunečného dne se střecha prohřeje. Pokud je v tepelné izolaci zateklá voda, mokrý materiál udrží teplo mnohem déle než suchý.
• Podmínky a čas letu: Létá se až večer po západu slunce. Suchý plášť střechy po západu rychle vychladne, zatímco vlhká místa stále vyzařují naakumulované teplo a na termogramu proto jasně "svítí". Podmínkou je suchý povrch bez kaluží, bezvětří a předchozí slunečný den.

Zimní termovizní kontrola (Listopad–Březen)

• Účel: Zaměřuje se na detekci tepelných mostů, úniků tepla a vyčíslení objemu zbytkové vlhkosti, která zůstala uzavřená ve skladbě střechy. Slouží také jako podklad pro energetické vyhodnocení, díky kterému lze přesně spočítat, o kolik tepla a peněz budova přichází.
• Princip: Na rozdíl od léta se sleduje prostup tepla z vytápěného interiéru směrem ven. Pokud je izolace poškozená nebo nasáklá vodou, ztrácí své tepelně izolační vlastnosti (stává se tepelně vodivou) a teplo skrz ni uniká ven do chladného okolí. Na jinak chladném plášti budovy jsou tyto úniky jasně viditelné.
• Podmínky a čas letu: Létá se brzy ráno před východem slunce nebo za oblačného dne, aby výsledky nebyly zkresleny slunečním zářením, které by fasádu a střechu ohřálo. Nutné jsou nízké venkovní teploty pro vytvoření dostatečného teplotního kontrastu s vytápěným vnitřkem, střecha bez sněhu a kaluží a bezvětří.

Vzájemné propojení obou metod

Obchodníci z NDN Tech tento rozdíl často shrnují pravidlem: „V létě zjistíme kudy a jak do budovy teče, v zimě zjistíme, kolik vlhkosti ve střeše zůstalo a kolik tepla kvůli ní uniká.“.

Často se stává, že po letním nalezení děr dojde pouze k lokální opravě hydroizolační fólie. Tím se sice zamezí dalšímu zatékání, ale zateklá vlhkost zůstane uzavřena uvnitř střechy. Navazující zimní inspekce proto odhalí, jak tato zbytková voda degraduje izolaci, o kolik procent snižuje její účinnost (často o 30 až 60 %) a kolik financí stojí zvýšené náklady na vytápění.